November 2010

Love Actually

30. november 2010 at 19:06 | Adelle |  movies, serials
A po reklamách pokračujeme v krasojízdě a to ve filmech. Jako první jsem vybrala klasiku, která zdobí i mou stránku, Lásku Nebeskou.

Love Actually (Láska nebeská)
Žánr: komedie / romantický / drama
Rok vzniku: 2003
Režie: Richard Curtis
Hrají: Bill Nighy, Emma Thompson, Heike Makatsch, Keira Knightley, Alan Rickman, Hugh Grant, Colin Firth, Rowan Atkinson a další
carefour.blog.cz

Photogallery #6 [Daisy Emma Watson]

28. november 2010 at 13:58 | Adelle |  photogallery
Pravděpodobně budu nějakým šíleným fanouškem Emmy Watson, protože se na mém blogu zatím objevuje nejvíce. Její šarm, krása a elegance v jednom jsou opravdovým skvostem. Je perlou, která se vyjímá na každém krku. A tak s tedy nemůžu odpustit tyto fotky. Jsou úžasné, mají neuvěřitelnou atmosféru a Emma na nich vypadá jako bohyně.

Glee Quotation #2

28. november 2010 at 12:21 | Adelle |  quotation
(Kluci se neúspěšně snaží tancovat.)
Will: Jen to chce být v pohodě, dobře? Hrajete baseball, že? Co vám trenér říká o odpalech?
Puck: I když podplatíš nadhazovače, vem si pálku.

Glee Quotation #1

28. november 2010 at 12:20 | Adelle |  quotation
(Fotbalové mužstvo bude mít hodiny tance.)
Ken: Myslím tím, co můžeme ztratit? Svou čest jsme ztratili, když jsme prohráli s tou školou pro neslyšící.

Glee

28. november 2010 at 12:13 | Adelle |  movies, serials
Víte, já nejsem člověk, který je náročný co se týče filmů, seriálů nebo hudby. To je také důvod, proč mám ráda některé výtvory od Disney (nemyslím tím to staré dobré animované Disney), vždy u mě zaboduje romantická komedie a proč jsou příběhy o teenagerech na střední škole pro mě příjemným pobavením. A to je také důvod, proč mám ráda Glee.

Popravdě musím říct, že jsem se do tohoto seriálu opravdu zamilovala. Včera jsem celé odpoledne sledovala jednu epizodu za druhou a nemohla jsem přestat. Zaujal mě ten nápad (i když není zcela originální), ztotožňuju se s problémy některých postav (i když mi někdy připadají příliš přehnané) a zpívám si jejich písničky (i když jejich provedení není bezchybné). Ale o tom to podle mě je. Když vás něco baví a oblíbíte si to, lehce dokážete přehlédnout všechny jeho nedostatky.
carrefour.blog.cz
Příběh vypráví o věčném optimistovi a středoškolském učiteli Willi Schuesterovi, který se pokouší změnit školní klub Glee a připravit skupinku studentů na největší národní soutěž pěveckých sborů. Chce ze ztroskotanců vytvořit národní šampiony. Jenže na škole, kde vládnou sportovci a roztleskávačky, a kde jsou děti ze sboru všem pro smích, se to jeví jako tvrdý oříšek. Nic ale není tak nemožné, když se do toho jde s opravdovou vášní.

Budete-li mít chvilku, stáhnětě si několik epizod a zkuste dát tomuto muzikálovému seriálu šanci.

Christmas Kofola (commercial)

28. november 2010 at 11:07 | Adelle |  videos
Dle mého názoru ta nejkouzelnější vánoční reklama vůbec, je rozhodně reklama na Kofolu. Ta holčička je roztomilá a celkově je to strašně moc vtipné. Mám ji prostě nejradši. :-)

Christmas Coca Cola (commercial)

26. november 2010 at 18:01 | Adelle |  videos
Další v pořadí váočních reklam je Coca Cola, jejíž vánoční reklamy zbožňuju, a tak jsem se rozhodla přidat i jejich starší reklamy, které jsou také velmi pěkné. Je to odstupňované podle roků (první je nejnovější).

Christmas T-Mobile 2010 (commercial)

23. november 2010 at 19:06 | Adelle |  videos
A nyní již zmiňovaný Chuck Norris,, který zde opravdu přijel, aby natočil reklamu pro český T-Mobile. A jsou to video opravdu vtipná. Nejvíce se mi líbí "bruslí". :-) A jak se tento nápad líbí vám?

Gilmore Girls Quotation #5

22. november 2010 at 17:23 | Adelle |  quotation
O Lorelai
Max: Ona je tam s tebou, že jo?
Rory: Kdo? Ne.
Max: Jako kdybych ji teď slyšel štěkat.
Rory: Ne, to je jen divoký šakal, občas se tu potuluje.
Max: Ehm, tak mi dej toho šakala k telefonu.

Keira Knightley aka Anna Karenina

21. november 2010 at 18:34 | Adelle |  other
Tuto novinku jsem si nemohla odpustit. Proslýchá se další spolupráce Joa Wrighta s Keirou Knightley. Po úspěšných snímcích Pýcha a předsudek a Pokání se chce režisér vrhnout na adaptaci ruské klasiky z pera Lva Nikolajeviče Tolstého Annu Kareninu.

Jedná se o příběh Rusky z 19. století, která ve snaze uniknout z vynuceného manželství najde útěchu v náručí knížete Vronského. Poté, co se aféra dostane na veřejnost, Anna se stane společenským vyvrhelem.

Na scénáři tohoto objemného románu pracuje Tom Stoppard (Zamilovaný Shakespear). Odevzdat by ho měl kolem Vánoc a pak se produkční společnost Working Title rozhodne, kdy začne natáčení. V minulosti si postavu Anny Kareniny zahrála třeba Greta Garbo, Vivien Leigh, Jacqueline Bisset či Sophie Marceau.
carrefour.blog.cz

Christmas Vodafone 2010 (commercial)

21. november 2010 at 17:29 | Adelle |  videos
Myslím, že tyto reklamy se smrčkama jste asi viděli všichni. Osobně mi to přijde jako velmi neotřelý a vtipný nápad, který mě vždy pobaví a potěší. A vzhledem k mé vánoční náladě, která stále jen graduje, se můžete na články s vánoční tématikou těšit, protože rozhodně nehodlám přestat. Příště to bude Chuck Norris. :-)

Je lepší shořet, než vyhasnout.

19. november 2010 at 20:51 | Adelle |  diary
Popravdě řečeno po tomto týdnu mám opravdu pocit, že jsem shořela a nic víc už nezmůžu. A to i přes fakt, že byl jeden den volný. Nicméně já jsem ve středu pomáhala kamarádovi uklízet jeho nový byt, který má po rekontrukci, takže jsem byla utahanější než normálně. Navíc teď na tom opět nejsem nejlépe ani ze zdravotní stránky. Stále mám rýmu jako trám a kapesníky už mám jen na příděl, protože jsem vysmrkala zásobu celé třídy a doma už taky není do čeho pčiknout. Navíc se mi k tomu přidal kašel a zimnice, jestli to tak můžu nazvat. Je mi totiž pořád zima a nepomáhá horké topení, čaj, vývar, teplá koupel ani tlustá peřina.

A za všechno může moje šluskolona, tedy závěrečná v tanečních. Bylo to moc fajn, všechny spolužačky (a dokonce i já) jsme vypadaly k světu a z našich jindy "ušmoulaných" spolužáků se stali vyfiknutí gentlemani. Profesoři také byli nadšení, jediný, kdo protestoval, byly moje nohy. Ono taky není ideální 5 hodin v kuse poskakovat na 10 centimetrových podpadcích. Ale opravdu jsem si to užila. Měla jsem šílené šaty. Myslím, že jim podobné si půjčím až na svou svatbu, což doufám nebude dřív, než za 10 let.

Nicméně si začínám myslet, že to nachlazení není až tak špatné. Vypozorovala jsem, že vždycky když jsem nemocná, tak mám lepší známky. I když se to vůbec neslučuje, normálně by to mělo být naopak, ale zase co je u mě normální, že? Musím se ale pochlubit, že se mi teď opravdu ve škole daří. A tento fakt působí blahodárně na mě, moje sebevědomí a především také na moje rodiče. Ne že by byli nějací pedanti a za špatné známky mě kritizovali nebo snad bili, ale prostě je doma vždy příjemnější nálada, když s úsměvěm na rtu můžete říct, že máte jedničku. Nicméně zrovna dneska jsem porušila svůj čtrnáctidenní tok jedniček a dostala jsem dvojku ze zeměpisu. Což mě nehorázně štve, protože jsem tam předtím měla jedničku a zase jsem si to pokazila. Navíc to byla tak jednoduchá písemka a já ji tak pomrvím. No ale co nadělám, nemůže být každý den posvícení.

Nepovažuji se za geniální dítě, takže mé dobré výsledky pramení z domácí přípravy, kterou jsem zlepšila. Šla jsem totiž do sebe, začala si dělat pořádné zápisky i v hodinách, které mě nebaví, a učit se pravidelně do hodin, které mě nebaví. A ejhle hned to nese ovoce. Asi to budu dělat častěji. ;-) Ale abych zase nevypadala jako po osvícení, tak se musím přiznat, že mě k tomuto kroku "dohnal" příšerný fakt a to ten, že do konce února se musím rozhodnout, co chci v budoucnu dělat a následně si podle svého rozhodnutí také zvolit semináře. Tak předběžně jsem přemýšlela o spoustě oborů, ale každý se zaměřuje na něco jiného. Pořád na tom ale nejsem tak špatně jako ostatní ve třídě, kterým se obory rozcházejí úplně, takže jeden mají humanitní a další patří do přírodně-technických věd. Já jsem aspoň opravdu vymezena do humanitní sféry.

Jistotou pro mě jsou jazyky, které mě baví a poměrně mi také jdou. Pak jsem také velkým zastáncem (ale bohužel ne už tak velkým znalcem) historie, která je další možností. A ruku v ruce s ní se nabízí archeologie, u které se ale bojím nezaměstnanosti po dostudování. Jakožto příznivec psaného slova pro mě ještě připadá v úvahu žurnalistika. No a pak je tady to právo. Od páté třídy základní školy bylo mým snem studovat práva. Prohlašovala jsem to ve škole, doma, v kroužcích a stále si za tím víceméně stojím. Ale. Vždycky je tady nějaké ale, jenže v tomto případě se bojím, že to ale je příliš veliké. O studiu práv se obeceně ví, že je velmi náročné po všech stránkách. Jak z psychického hlediska, kdy se bojím, že má křehká duše by nevydžela ten nápor, tak především také z té finanční stránky. Délka studia také není ideální a uplatnění bez praxe je skoro nulové. Nicméně oproti všem těmto ale stojí jeden obrovský fakt. A to že jsem si stoprocentně jistá, že by mě to nehorázně bavilo, naplňovalo a z profesního hlediska dělalo šťastnou. Co s tím?

A ještě je tady další možnost. Stát se učitelkou. Osobně se chci tomuto opravdu velkým obloukem vyhout. Většina mé rodiny se totiž skládá z učitelů ať už středoškolských nebo vysokoškolských, a tak mám poměrně slušný přehled toho, co to s lidmi dělá. A navíc opravdu je poslední věcí, kterou chci udělat, pokračovat v rodinné tradici. A opět tady proti stojí nesmazatelná pravda - tato profese by mě pravděpodobně bavila ještě víc než to právo. A teď babo raď.

Koukám, že jsem zase napsala věci, které jsem neměla. Má-li však tohle sloužit jako deník, tak jsem pravděpodobně ještě měla přidat.
Adelle

Happy Christmas (Was is over) by John Lennon

16. november 2010 at 21:42 | Adelle |  songs
Jak už jsem se zmínila, jsem velkým fanouškem Johna Lennona (a vůbec i "Brouků") a tato písnička ve mě vyvolává velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu mě vždy vánočně naladní, na druhou jsem z ní vždy trošku smutná, jak kvůli tomu textu a skutečnosti, že ještě stále se někde válčí a není klid, ale také ve mě vyvolá vzpomínky na Johnovu tragickou smrt. A to je mi pak smutno ještě víc. Nicméně to nemění fakt, že je to píseň velmi krásná a společně s jeho ženou Yoko Ono moc pěkně zazpívaná.


Photogallery #5 [Emma Watson, Epic Finale]

15. november 2010 at 19:49 | Adelle |  photogallery
Jakožto příznivec Harry Pottera a Emmy Watson vůbec si nemůžu odpustit tyto fotky z premiéry první části Relikvií smrti v Londýně. Myslím, že tam Emma vypadala fenomenálně a i všem ostatním to moc sluší. Pokud vás zajímá červený květ vystavený na každé hrudi, jedná se o připomenutí vojáků padlých ve válce. A teď již kráská Emma na červeném podnose, totiž koberci.

Největším vítězstvím je nepotřebovat žádné vítězství.

10. november 2010 at 19:03 | Adelle |  diary
Úvodní citát patří mému oblíbenému Johnu Lennonovi, jehož filozofie byla tak spravedlivá a jeho myšlenky tak čisté a krásné, až je mi z toho smutno. Zvláště pomyslím-li na příčiny jeho smrti. Byl totiž zavražděn nějakým pomatencem, kterému se chvíli před incidentem podepsal. Ale to pravděpodobně už všichni víte.

Jak jste také mohli postřehnout, změnil se vzhled blogu. Už mě ta černá tolik nebavila a navíc mě opět chytla vánoční nálada. Každoročně jsem v téhle věci hodně popředu a ani letos tomu není jinak. A když mě něco takového popadne, tak si pouštím vánoční písničky a koukám na vánoční filmy. Jedním z mých nejoblíbenějších a zároveň také nejlepších vánočních filmů je bezesporu Love Actually (Láska nebeská). Mám ho ráda z množství důvodů. Jedním z nich je určitě i herecké obsazení, které obsahuje samé hvězdy, což způsobuje fakt, že mu jednoduše neodoláte. Navíc mám ráda filmy s kapkou romantiky, u kterých se od srdce zasměju, což u Love Actually rozhodně platí. A tak není divu, že jsem tento film zvolila i jako téma pro design.

Vánoční těšení u mě také vyvolává četba. Už jsem s Annou Kareninou rezignovala. První díl mám za sebou a druhý si dopřeju už jen občas. Nehodlám se totiž už nikdy víc nutit nečíst nic, co chci kvůli jedné knize, která mě až tak moc nebaví. A tak se konečně chystám na Dickensovu Vánoční koledu. Příběh mě velmi zaujal a navíc Dickensovu realistiskou tvorbu miluju, takže se opravdu těším.

Minulý týden mi přišel dopis z knihkupectví Kanzelsberger, u kterého mám zařízenou zákaznickou kartu. Jejich ředitel mi popřál krásné Vánoce a daroval mi slevovou poukázku v hodnotě 100Kč. Velmi příjemný dárek, která rozhodně využiju při nakupování vánočních dárků, jelikož knihy jsou v rodině vemi vítaným a oblíbeným dárkem. (Díky Bohu).

Máte už vybrány dárky? Ať už pro sebe nebo pro své blízké? Já jsem se sebou hotova už dlouho, letos to bude trošku chudší, protože máme nové auto a v červnu pojedu na týden do Anglie, takže jsem si vybrala hodinky a kalkulačku. Ta stará se mi totiž v zápalu počítání u čtvrtletní práce pokazila. No a pro rodinu to budou již zníměné knihy a také kosmetika. Především Oriflame, protože jsem sama Oriflame lady, takže mám vše lehce k sehnání.

To bude pro dnešek pravděpodobně vše, Adelle

The Way We Were, Barbra Streisand

7. november 2010 at 19:29 | Adelle |  songs
Myslím, že jméno této famózní zpěvačky slyšel snad každý. Ano slavná Barbra Streisand se objeví na mém blogu. A naprosto po právu, protože si myslím, že jsem neslyšela lepší hlas než má ona. Skvěle intonuje a vždy mě pohlí to, jak všechny své písničky prožívá. Vzhledem k mé náladě jsem vybrala skladbu The Way We Were, která mě pokaždé rozpláče. Vždy si uvědomím, jaké to je ztratit člověka, kterého milujete, o čemž víceméně vypráví text této písně. Vložím ho i pod video do celého článku se svým vlastním překladem, protože na téhle písničce mi opravdu záleží.


Jsi můj pán, Lucie Bílá

7. november 2010 at 18:35 | Adelle |  songs
Nebudu vám lhát. České hudební sféře neholduju a ani se v ní moc neorientuju. Občas se samozřejmě objeví nějaká "hitovka", která se zalíbí i mi, ale taková se najde opravdu jen zřídka. A zrovna tato píseň je jedna z těch, které považuju za povedené. Podle mě je velmi melodická, chytlavá a má zase skvělý text. U mě ty písničky vždy stojí na textu, který musí hodně vypovídat a také mi mluvit z duše. U této skladby na mě také pokaždé přichází určitá melancholie z věčných odchodů a příchodů, stejně jako to je popsáno v jedné ze slok. Jedná se tedy o píseň Jsi můj pán z muzikálu Drákula v podání Lucie Bílé. Popravdě ani tu nijak zvlášt nemiluju, ale musím přiznat, že má úžasný pevěcký rozsah. A dle mého názoru je také jediná česká zpěvačka (z těch, co se pokoušely tuto skladbu nazpívat), jejíž hlasové schopnosti splňují požadavky této písně. Doufám, že i vám se bude líbit


Kritika je pohodlná věc, neboť na útok jedním slovem je třeba několika stran obrany.

6. november 2010 at 22:54 | Adelle |  diary
Po velmi vyčerpávajícím týdni jsem se rozhodla napsat opět několik slov o sobě. Úvodní citát pochází z úst Jeana-Jacquese Rousseau, který mě svou filozofií velmi zaujal. Kritizovat umí každý. Velkými specialisty na to jsou profesoři, kteří se vám snaží v každé minutě dokázat, že oni jsou něco víc jenom proto, že si před jméno hrdě píšu vysokoškolský titul. Ale mít ty "možnosti" tak mám titul za necelý měsíc. A ještě lepší než mají oni.

Po mírně hysterickém začátku bych chtěla pokračovat trošku klidněji. Tak to máme opět tady. Čtvrtlení klepe na dveře a profesorům začaly blikat radary, že by měli trošku přidat. A to i přes fakt, že pro každého z nich tento mezník ve školním roce v podstatě nic neznamená. A to pak máte esej z angličtiny, prezentaci do francouzštiny, čtvrtletní práci z matematiky, test ze světového romantismu a nakonec ještě písemka z fyziky, když máme to čtvrtletí, že? A to pak ani nestíhám vařit kafe, jak moc se mi chce spát. Poslední dny totiž mé noci vypadají jako rušná odpoledne a víkend už snad ani nejde nazývat víkendem. Ach kde jsou ty časy, kdy neděle byla svátkem a nikdo nic nedělal?

Ačkoliv nevím kam dřív, byla jsem ve středu v divadle. Po delší době jsem navštívila Národní divadlo moravskoslezské a byla se podívat na hru Cenci od anglického romantika Percy Byshe Shelleyho. No a byla jsem opravdu mile překvapena. Jevištní prostor byl skvěle využit, perfektní kulisy a ráznou hudby doplňovaly herecké výkony, které byly nadmíru kvalitní. Opravdu jsem měla radost z tak dobře stráveného večera.

Ve středu jsem si také byla upravit délku šatů na šluskolonu. Už se nemůžu dočkat, nikdy bych nevěřila, že mě to tolik chytne. Ale popravdě u těch šatů mám tolik spodniček, že nevím, jak zvládnu valčík natož třeba rock´n´roll. Dívá se někdo z vás na Stardance? Dneska vypadla Veronika Žilková. Nebyla mi moc sympatická, ale na svůj věk tančila velmi dobře. A viděli jste v porotě Zdeňka Chlopčíka? Tak právě tento skvělý tanečník nás má v tanečních na povel. Ne že bych se chtěla chlubit. ;-)

Užijte si konec víkendu a s vervou do nového týdne, Adelle

I dreamed a dream, Les Miserables

6. november 2010 at 21:55 | Adelle |  songs
Tahle písnička pro mě hodně znamená a taky o mě trošku vypovídá, protože jsem věčný snílek, který by si přál spoustu věcí, ale bohužel na ně nedokáže dosáhnout. Tato píseň mě vždy dokáže rozplakat ať se děje cokoliv. Její slova jsou strašně výstižná a vždy udeří tam, kde to nejvíce bolí. Píseň je to také velmi smutná, vždy si ji spojím se samotnou knihou Bídníci, kterou jsem bohužel nečetla, ale příběh velmi dobře znám.
No a teď již samotná píseň v podání skvělé dámy, které skládám poklonu, protože zazpívat tohle není snadné a ona to zvládla naprosto suveréně.


Photogallery #4 [Emma Watson, Marie Claire]

6. november 2010 at 19:19 | Adelle |  photogallery
Už je to poměrně dlouho, co se nechala Emma Watson ostříhat. Nejdříve jsem byla mírně v šoku, ale musím říct, že vypadá opravdu neskonale dobře. No a uznejte, že jí to ani trošku neubralo na šarmu. :-)

1984 by George Orwell

2. november 2010 at 21:08 | Adelle |  books
Mám hromadu práce, takže se na blog teď moc nedostávám. V té chvilce, co teď mám, bych ráda zveřejnila popis knihy, která výrazně změnila můj pohled na svět a podílela se také na změně chápání některých historických událostí. A nemluvím o ničem jiném než o 1984 od George Orwella.
Žádám vás o dodržení zákazu kopírování! Děkuji

1984
George Orwell
Překlad: Eva Simečková
Hl. postavy: Winston Smith, Julie, O´Brien
carrefour.blog.cz
Obsah:
Příběh se odehrává v Londýně v roce 1984, v naprosto utopickém světě, který je neustále ochromován válkou mezi třemi znepřátelenými velmocemi - Oceánií, Eurasií a Eastasií. Oceánii vládne Velký bratr, postava s nejasnou identitou, kterou všichni obdivují a milují a která tvoří jednu z nejagresivnějších forem totality. Ústřední postavou je Winston Smith, který ve svých myšlenkách pochybuje o dokonalosti Velkého bratra a Strany.