December 2010

Rok 2010 se s námi loučí!

31. december 2010 at 13:21 | Adelle |  diary
carrefour.blog.cz
A je to opět tady. Konec roku se blíží a ten nový už netrpělivě klepe na dveře. A myslím, že právě teď je ta nejlepší chvíle si uvědomit, co všechno se stalo, a vyhodnotit rok 2010.
Když nad tím tak přemýšlím, tak ani nevím, jestli byl tento rok lepší než ten minulý. Co ale s jistotou vím, je, že to byl rozhodně nezapomenutelný rok plný neuvěřitelných zážitků, smíchu, pláče, obtížného studia, úžasných lidí, perfektních míst, skvělých knih a pěkných filmů.
Vždycky se najdou chvíle, kdy mi nebylo do smíchu, ale vždycky jsem se dokázala vyhrabat z toho nejhoršího a začít znovu naplno žít. S vaším dovolením bych ráda popsala aspoň některé okamžiky, které bych si touto formou chtěla navždy zapamatovat.

Nejdůležitějším zlomem pro mě byl pravděpodobně fakt, že jsem si konečně uspořádala své priority a podle tohoto žebříčku jsem se začala řídit. A světe div se, konečně se to začalo vyplácet. Po dvouletém plácání se v hordách učebnic a sešitů jsem konečně vyhrála ten neskutečný boj se školou, který každodenně svádíme. Mé výsledky možná nejsou tak skvělé, ale já jsem s nimi spokojená a konečně jsem dík nim získala aspoň trošku uznání mezi lidmi.

Zásadní rozhodnutí jsem také podnikla, když jsem si založila blog o Amandě Seyfried. Je to jedna z mých nejoblíbenějších hereček, která je také úžasnou osobností, která mi vždycky dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Díky ní jsem poznala spoustu zajímavých filmů a se sledováním její filmografie rozhodně nechci nikdy přestat. I když jsem na blogu o ní přestala pracovat, není vyloučené, že bych se k němu už nikdy nevrátila. Jak se říká, nikdy neříkej nikdy.

carrefour.blog.cz
Ať už díky blogu nebo twitteru, poznala jsem spoustu nových lidí, kteří se stali mými internetovými přáteli. Velice si vážím jejich názoru a jsem ráda, že tady jsou vždycky se mnou. A abych nemluvila jen tak obecně, ráda se podělím i o jejich jména (a použiju jejich blogová) - Valleria, Markéta, Kelly, Nine (DH), LaRhette. To jsou ty nejdůležitější. Rozhodně nechci říct, že ty další nemám ráda nebo si jich nevážím, ale kdybych měla vypisovat všechny, tak jsem tady do dalších Vánoc. :-)

V tomto roce jsem se také stihla zamilovat. A hned dvakrát. Poprvé do divadla a podruhé do kina. I když to bylo také znovuobjevení té lásky, kterou jsem k nim už dávno chovala. Popravdě jsem prochodila tolik peněz, až mi je z toho někdy špatně, ale vím, že to vždycky stálo za to. Díky divadlu a kinu jsem poznala opět spoustu zajímavých lidí, poznala jsem zajímavé herce a herečky a hlavně našla jsem také kus sama sebe. Zamilovala jsem se také doopravdy, ale že by mi zrovna tahle láska zpříjemňovala život, to se rozhodně říct nedá.

Díky přechodu na střední školu jsem také našla své zájmy. A to historii a jazyky. Začala jsem se jim věnovat i mimo školu a jsem za to ráda, jelikož mě opravdu naplňují a dělají mi všedí dny nevšedními. V září jsem také začala navštěvovat jazykovou školu a začala jsem se učit italsky. Ten jazyk si mě okamžitě podmanil, je velice zvučný a vůbec není těžký. Zároveň jsem se také zamilovala do Itálie, která se hned po Francii stala mou druhou srdeční zemí. Díky italštině jsem zase poznala nové fajn lidi, se kterými se scházím i mimo hodiny.

carrefour.blog.cz
Další významnou událostí byly letos taneční. Ze začátku jsem neměla žádnou důvěru a bála jsem se, že to budou moje muka. Nakonec jsem ale tančila se spolužákem, se kterým je vždycky zábava, a musím vám říct, že si mě tanec naprosto obmotal kolem prstu. Začínám si tančit i doma, do toho si ještě zpívám a všichni sousedi jsou z toho na větvi. Začala jsem také s pokročilýma, takže teď umím i takové ty šílené postavy do tanga. A pořád mě to hrozně baví. :-)

Co se týče literatury, tak ta mi také pomohla tenhle rok přežít. Zdůraznila bych především knihu Anna Karenina, která mě opravdu chytla za srdce. Pak také samozřejmě 1984 od George Orwella, která naprosto změnila můj pohled na svět. Letní prázdniny mi zpříjemnil také Dan Brown a jeho Ztracený symbol, které jsem zhltla jako malinu. No a v neposlední řadě také Egypťan Sinuhet, kterého jsem sice nedočetla úplně do konce, ale rozhodně se do něj pustím znovu. Zásadní pro mě také byly různé životopisy, cestopisy a průvodci. Je to můj oblíbený druh, u kterého se vždycky pokochám úžasnými lokacemi a zeměmi, které bych jednou chtěla navštívit.

Samotnou kapitolou je také seriál Glee, který si mě získal po prvních minutách. Všechno kolem mě se teď točí jenom kolem Glee. Pořád poslouchám jejich hudbu, koukám na nové díly a užívám si i při starých. Jednoduše se Glee stalo mojí novou závislostí.

carrefour.blog.cz
A jaký bude ten další rok? Doufám, že aspoň tak dobrý jako byl tento. Čeká mě spousta cestování, konečně se podívám do Paříže a Anglie. Chystám se také konečně podniknout jeden velký krok, který by mi měl změnit život. Chtěla bych se podívat na festival v Karlových Varech. Ale samozřejmě se také těším, jaká překvapení pro mě život přichystá.

Myslím, že jsem se pořádně rozepsala, takže je ten pravý čas tento článek ukončit. Přeji vám krásný konec roku 2010, šťastný a úspěšný vstup do nového roku a doufám, že se tady za rok zase sejdeme. :-)

Šťastný Nový rok!
Happy New Year!
Joyeux Nouvel An!
Felice Anno Nuovo!

True Colors, Glee version

28. december 2010 at 17:12 | Adelle |  songs
Vzpomínáte si, jak jsem vám říkala, že jsem totální blázen do Glee? Tak to stále platí. Mám ten seriál ráda nejen kvůli pěkným písničkám, ale také kvůli osudům hlavních postav a skvělých poučeních, které z každého dílu plynou.
Nicméně je jisté, že hlavním tahounem seriálu je hudba, kterou ale dělají opravdu velmi slušně. Zaujalo mě velké množství písní v jejich podání, ale za jednu z nejpovedenějších považuju písničku True Colors od Phila Collinse. Doufám, že se líbí i vám.


Pirates of the Caribbean: On Stranger Tides (trailer)

28. december 2010 at 16:59 | Adelle |  movies, serials
Jasně. Vím, že to už je takových sto let, co vyšel tenhle trailer, ale jelikož jsem časově plně vytížená, tak ho dávám teprve teď. Nicméně si myslím, že na něco takového se dá dívat pořád. Jistě, není tam už ani Orlando ani Keira a mnozí z vás řeknou, že to není ono. Ale proboha lidi, vždyť to jsou Piráti z Karibiku! Vždyť tam je Johnny Depp! Rozumíte mi? Myslím, že nejde nemilovat něco takového. Aspoň já to neumím.



Did everyone see that? Because I will not be doing it again.

Glee fanatic

28. december 2010 at 10:56 | Adelle |  diary
Oficiálně se řadím mezi Glee fanatiky. Ostatně to můžete vidět taky na mém designovém pokusu. Chtěla jsem vás totiž zpříjemnit pobyt tady na blogu. Nicméně si nemyslím, že by to fungovalo. Aspoň že já jsem spokojená.

Poslední dobou nedělám nic jiného jenom kašlu, koukám na Glee a případně uklízím (a u toho poslouchám Glee). Konečně jsem se dokopala k tomu, abych si vytvořila oficiální kosmetický koutek v pokoji. Doteď jsem využívala pouze koupelnu a poličku na všechny ty kosmetické vyhcytávky. Teď mám přímo menší stoleček a už mi chybí dokoupit jen zrcadlo. Aspoň nějaký úspěch.

Sněhová vánice se (konečně) dostala i k nám na východ, takže jsem opět (stále) nemocná. A momentálně to více štve mamku než mě. Ne že by mi nevyhovaly všechny ty čaje, teplé ponožky a relaxační horké koupele, ale musím občas taky jít ven a dělat něco jiného. Třeba jsem chtěla jít bruslit, ale nemůžu. Se třídou jsem chtěla jít na Silvestra na Lysou, ale opět nemůžu, protože bych se pak totálně složila. No a co? Každý má právo na to být nemocný a občas se vykroutit ze školy. A obvzlášť já, která do toho dává maximum a pracuje i za ostatní.

To byly mé výlevy, teď už se asi opravdu budu muset věnovat škole. Mám hrozně práce a evidentně to za mě nikdo neudělá. Tak si užívejte zbytek prázdnin. Adelle

Merry Christmas

23. december 2010 at 17:54 | Adelle |  diary
Vím, že je to strašně ohrané, ale tyhle svátky pro mě poměrně dost znamenají, takže bych vám ráda popřála.
Užijte si krásné Vánoce plné pohody a pěkných chvil s rodinou i přáteli. Hodně stěstí do nového roku, ať se vám splní všechna přání a ať se tady společně sejdeme zase další rok.
carrefour.blog.cz

Audrey Hepburn Quotation #1

23. december 2010 at 12:45 | Adelle |  quotation
"Paris is always a good idea."
- Audrey Hepburn

All I Want For Christmas Is You, Mariah Carey

18. december 2010 at 19:46 | Adelle |  songs
Tuto písničku musíte všichni znát. Je to taková ta klasika, která vám každé vánoční období musí minimálně jednou zahrát. Já ji osobně mám hrozně moc ráda. Dle mého názoru má velmi pěkný text a je hrozně melodická, což více méně zaručuje její úspěch. Video, které přikládám, je z vánočního koncetru v losangeleském Disneylandu.

Gilmore Girls Quotation #6

18. december 2010 at 19:31 | Adelle |  quotation
Luke: Promiň, zapomněl jsem si tady krabici s nářadím, tak jsem si pro ni přišel.
Lorelai: Jo, je hned tady.
Luke: Fajn.
Lorelai: S Rory jsme ji nemohly uzvednout a pak jsme si na ni zvykly a pojmenovaly jsme ji Berta. Říkáme jí "Dobrou noc" a ona "Dobrou, holky". Trávíme moc času samy.
Luke: Díky, že jste se o ni postaraly.

Život je jako bonboniera, nikdy nevíš, co ochutnáš.

18. december 2010 at 13:49 | Adelle |  diary
carrefour.blog.cz
V nadpisu se pyšně ukazuje jeden z nejznámějších citátu Forresta Gumpa, který je dle mého názoru také jeden z nejpravdivějších. Opravdu mám tento film ráda. Myslím, že to je nejlepší výkon Toma Hankse a vůbec ten příběh mi přijde strašně dojemný. Můžu se na něj dívat kdykoliv a vždycky zašnu nad tím, jak mohlo něco tak dobrého vzniknout.

Možná je právě teď také vhodná chvíle na vysvětlení toho šíleného úpadku, do kterého jsem se tady na blogu dostala. Jakkoliv se vám má odpověď bude zdát neuvěřitelná, tak je to pravda. Může za to škola. ;-) Ačkoliv poslední 2 týdny nebyly až tak hektické a většina hodin nám odpadala, tak mé odpolední aktivity zaplnily veškerý čas a ta trocha, co mi zbyla, vždy patřila těm předmětům, které běžely normálně.

Nicméně jsem konečně byla v kině na Harry Pottera, asi jako poslední na celém světě. Ale i přesto jsem si film nehorázně užila. Hrozně jsem se těšila, ale bála jsem se, že budu zklamaná. Naštěstí se nestalo. Několikrát jsem si poplakala (hned na začátku a úplně na konci), vyděšeně jsem křičela při scéně s hadem, zasmála jsem se u několika scén s Ronem a mé srdce zaplesalo při scéně s Harrym, Hermionou a jejich tancem. Ano, jsem oficiálně nadšená. A to tak, že jsem začala znovu číst sedmý díl. A jsem zase v tom. Hlava mi nebere, co se děje kolem mě, já pořád myslím na Harryho a jak se konečně zase začtu. Nicméně jsem si nemohla nevšimnout blížícího se svátku.

Včera byli naši nakupovat, jenže místo jogurtů a chleba přinešli stromek. A ne jen tak ledajaký, přímo norskou jedličku! Ale musím uznat, že je opravdu moc pěkný. Má pravidelný "stromkovitý" tvar a zelenou barvu. Další hrůza je, že máme napečené všechno cukroví, srovnané v krabicích. Vaječný likér už je udělaný a pomalu skoro vypitý. Dárky už mám nakoupené, zabalené a schované buhví kde. Ano, myslím, že to už můžu říct. Vánoce jsou tady.

Všimli jste si té neuvěřitelné síly přírody? Pořád jenom sněží, a když nesněží, tak mrzne. Což je také příčinou několika mých pádů na ledovce. Ale ještě se nerozpadám. Nicméně mě ta zima už ubíjí, cesta do školy je vždycky stoupavá a v tom sněhu se nedá vyjít už vůbec. Navíc trpí i moje ruce a rty, které ten mráz ničí úplně. A nepomáhají ani žádné balzámy ani krémy. Ale nejhorší je, když přijdete z chladu do tepla a začnou vás štípat ruce. Znáte to?

Letos mě velice potěšil vánoční televizní program. Ne že bych byla nějaký velký nadšenec televizního vysílání, ale někdy to stojí za to. Stanice nám připravily spoustu chuťovek jako je Láska nebeská, Vánoce naruby, série Sám roma, Rolničky všude, kam se podíváš, Kunfu Panda slaví svátky a mnoho dalších. Jen škoda, že se většina dobrých filmů kryje. Budu muset vždycky řešit veké dilema.

Dnes odpoledne se jdu s našima a sestrou podívat na vánoční trhy v centru města. Tak doufám, že neumrznu.
Vy se zatím mějte pěkně, Adelle