June 2011

I have feeling that I was born in bad country...

30. june 2011 at 20:43 | Adelle |  travels
Prosila bych bubnování a famfáry. Jsem zpátky. Zdravá, pomuchlaná z autobusu, pokřivená z batohu, opálená z tropického Londýna, ale hlavně plná zážitků a pěkných vzpomínek. Anglie je krásná země, stejně jako je Paříž báječné město a jednou bych se do obou míst chtěla vrátit a strávit tam mnohem více času.

V Anglii mě hrozně zaujaly jejich krásné a čisté parky, ve kterých pořád lehávali turisté i domácí a užívali si krásného počasí. V Paříži mě zase okouzlila ležérnost a elegance všech Francouzů. Mám hrozně moc věcí, které bych vám tady ráda napsala, ale tlačí mě čas, jelikož za dva dny odjíždím na filmový festival do Karlových Varů, takže jenom ve zkratce.

Paříž byla krásná, ale její památky jsou daleko od sebe, a tak člověku zabere nejvíce času přemisťování po městě. Přesto jsem byla naprosto nadšená z Notre Dame. Tato katedrála je hrozně fotogenická a strašně krásná. Když jsme vešli dovnitř, sedla jsem si uprostřed na židličku a dobrých patnáct minut jsem jenom vstřebávala tu atmosféru a snažila se vzpamatovat. Eiffelovka samozřejmě taky nezklamala. Věděla jsem, že je veliká, ale že až tak, to mě překvapilo. No a ten výhled, to bylo dokonalé.

Londýn mě ale šokoval ještě víc, více jsem načerpala jeho atmosféru a více si mi dostal pod kůži. Klidně bych oželela ten věčný déšť a zamračeno, jen kdybych měla možnost tam jednou, aspoň chvíli, bydlet. Úžasné byly červené autobusy, poštovní schránky i telefonní budky. Krásná byla Národní galerie i muzeum voskových figurín.

Strašně se mi líbil také hrad Warwick se všemi kulisami. Myslím, že si s tím opravdu vyhráli, a tak také připoutali pozornost. A ti pávi, kteří se procházeli po nádherně střižené trávě! Ta tak vybízela k ležení, že jsme si dali hodinovou odpočinkovou přestávku mezi stromy. A byla to opravdu paráda. Hrad Windsor jsme bohužel neviděli uvnitř, jelikož královna přijela na víkend na chatu. :D Takže mám jenom venkovní pohled. Ale byli jsme maximální kilometr od anglické královny, kdo to může říct? :-)

Takže to asi zakončím už jen několika fotkami. Nesmát se, nejsm fotogenický typ. :-)

Louvre

England, watch out. Miss Adelle is coming!

22. june 2011 at 14:58 | Adelle |  diary
Jak ten čas letí. Jakoby to bylo včera, když jsem se o zájezdu dozvěděla a celá nadšená přiletěla domů s prosíkem. A zítra jedu.

Pane Bože, já už opravdu jedu! Já konečně uvidím svoji milovanou Paříž! Šáhnu si na Eiffelovku, vyfotím se před Notre Dame a francouzsky si řeknu o známku. Konečně se budu cítit jako princezna v královském Londýně. Projedu se slavnou tube, vyfotím se s The Beatles v muzeu voskových figurín, budu bydlet u opravdových Britů, navštívím místo natáčení Harryho Pottera v Oxfordu a místo posledního odpočinku Shakespeara.

Páni, já se fakt na tohle všechno těším. O potenciální možnosti se potkat s Leou Michele nebo s někým z Glee castu ani nemluvím. Právě teď se také v Londýně koná slavný tenisový turnaj Wimbledon. Nadšení, že možná potkám nějakého tenistu, je samozřejmě obrovské. Už je to tak blizoučko. Na dosah ruky.

I can almost see it. That dream I am dreaming.

Doufám, že nám vyjde počasí. A jestli všechno půjde podle plánu, příští týden ve středu se vrátím. Ani si ale nevydechnu a v sobotu odjíždím do Karlových Varů na festival. Pokud tedy někdo bude chtít znát, jaké jsou mé dojmy a jestli jsem v pořádku, kontrolujte twitter. Tady se totiž pravděpodobně neukážu.

Tak tedy nashledanou a vítej zájezde!
Donc aurevoir et bonjour Paris!
So goodbye and hello England!

Těšit je víc, než být utěšován. Dávat je víc, než brát. Milovat je víc, než být milován.

18. june 2011 at 22:09 | Adelle |  diary
Nikdy bych nevěřila, že se mi po té hrůzostrašné písemce z matiky tolik uleví. A i když jsem ji asi nenapsala natolik dobře, jak jsem si představovala, mám opravdu radost. Tím to totiž končí. Letos už oficiálně končím svůj školní rok a teď se hodlám více než 2 měsíce v kuse flákat. A o tom, že to myslím vážně, vypovídá celý dnešní den, kdy jsem nehla brvou a dělala věci ktéré mám ráda.

Tak třeba jsem byla na velkém letním knižním veletrhu a moc se mi líbilo. Na můj vkus tam bylo příliš odborných knih, ale stejně jsem se příjemně pobavila. Dokoupila jsem si také několik nezbytných věcí pro můj výlet do dalekých krajin. :-) Pořád nemůžu uvěřit, že budu v Londýně ve stejný den jako celý Glee cast. Už jenom ta potenciální možnost, že potkám Leu Michele (ano jsem realista a vím, že se to nestane) mi pokaždé vykouzlí úsměv na tváři. :-) Nedávno se mi také zdál sen, že ta anglická rodina, u které budu bydlet, měla dceru, která také miluje Glee. A ta dcera měla jít s kamarádkou na koncert Glee, ale kamarádka onemocněla, a tak ten lístek nabídli mi. :D Příjmné, no ne? :-)

Z 10 naposledy publikovaných článků je 9 s Glee tématikou. Už bych s tím měla přestat. Ale copak to jde, když oni jsou višchni tak strašně úžasní?

Poslední dobou všechen můj volný čas padl na prohlížení tumblru. Je to až neuvěřitelně návykové a ani to snad nejde omezovat. Ale když mě to baví, tak proč se trápit, že? A když mám náhodou pauzu v tumblr, procházím zase všemožné fanfiction. Ne, nedonutíte mě říct, že jsou všechny o Glee nebo Lee a Corym, já se k ničemu takovému nepřiznám.

No, je to taková snůška keců jako obvykle. Nicméně tento článek byl vytvořen speciálně pro valerii. A teď je milá slečno řada na vás. :-)

Need You Now, Glee version

18. june 2011 at 17:20 | Adelle |  songs
Včera mě vallerie úplně nadchla, když mi připomněla krásnou písničku z Glee Need You Now v podání Rachel (Lea Michele) a Pucka (Mark Salling). Jejich hlasy se k sobě velmi hodí a celá písnička má skvělou atmosféru. :-)


Celá písnička

Cute Cory Monteith

18. june 2011 at 16:57 | Adelle |  glee
Je rozdíl mezi fotkama ze soukromí, ktré fotí paparazzi a kde si celebrity zakrývají obličej, a fotkama ze soukromí, které jsou vypuštěné do světa speciálně pro fanoušky. A takové fotky jsou ty nejlepší. A Cory je na ně specialista.


Dianna Agron Quotation #1

12. june 2011 at 16:51 | Adelle |  quotation
Dianna reaguje na tričko, které nosila během vystoupení "Born This Way" v Torontu a které říká "likes girls". Je to delší článek, ale je naprosto výstižný a dohnal mě k slzám, takže ho dávám celý. Máte-li čas, věnujte ho přečtení tohoto pravdivého článku.
EDIT: Rozhodla jsem se to zkrátit, zveřejnit ty nejzajímavější pasáže (pochybuju, že se mi to povede). Celý článek si můžete přečíst tady.
_________________________________________________________________________________________________________
June 2, 2000
What does that day, month and year mean to you? President Bill Clinton used that particular day to declare "Gay and Lesbian Pride Month". Nine years later, on June 1st, President Barack Obama spoke to incorporate an even wider group. Lesbian, Gay, Bisexual and Transgendered citizens alike could all have this month for recognition, respect and appreciation.

And how many times have you felt that perhaps further knowledge on an issue or subject matter might result in a different voice, a different understanding? Perhaps even going against the ideas they've learned, heard, or grown up around? We have the ability to fly planes, send astronauts into space, develop technology such as cellphones! Things that once were unfathomable.

As many of you know, we (the Glee cast) have been storming the country at whirlwind speeds to put on a forty-two show, month-long tour. It has been a constant reminder of why we do this. We've witnessed the impact our show has had, from the very beginning, to these moments, three years later. You LOVELY & AMAZING fans! Just indescribable. The love, affirmation, and dedication you provide! We see it all, value it all. Trust me, we do! On stage, the excitement that we absorb from your ball of energy brings our adrenaline levels to highs that often-times, we aren't sure we can reach. Bottom line, we love you guys. And our crew! Without this diverse group of hard-working people, this venture would be impossible.

Text of Lady Gaga´s Born This Way

Beautiful. True. Words to remind yourself, words to live by. Doesn't matter if you're not a Gaga supporter, or one of her "Little Monsters" as she lovingly refers to her fans. Kindness moves mountains. Acceptance opens doors, makes room for change, diffuses misunderstanding.

Raise your hand if you've spent nights crying yourself to sleep, raise your hand if you've felt as if you'd rather hide in bed all day than face the people that make you feel small or powerless! Raise your hand if you've felt as if you'd rather lie to people than tell them the truth about who you really are, because at least you wouldn't be the victim of hateful behavior or prejudice! And raise your hand if lying feels almost as bad.

I was not raised in a family that accepted prejudice or hatred. For that, I thank my Mom and Dad each and every day. Look, we are human, we make mistakes. I will gladly shout from the rooftops that I AM NOT PERFECT. Nor will I ever be. But I can happily say that to my knowledge, I do not ever intentionally cause people pain. I love my family, my friends, my co-workers…and they all consist of girls AND boys. I do tell them that I love them. Yesterday, during our second show, Instead of wearing my usual shirt during "Born This Way" I decided to wear one that said "Likes Girls". It should actually have read, "Loves Girls", because I do. The women in my life give me things that the men in my life can't. And vice-versa. No, I am not a lesbian, yet if I were, I hope that the people in my life could embrace it whole-heartedly. And let me tell you, I can easily spill (quite comfortably) what I admire, respect and think is beautiful about any of the women in my life. Piece of cake!

Last night, I wanted to do something to show my respect and love for the GLBT community. Support that people could actually see. Which is why I decided to change my shirt for the show. I happened to read a few comments that were posted on twitter. Many of you asked, "why?" This is my response. I am not asking for you to agree with what I am saying, but if you are listening, thank you. That is all I can ask. And a step further would be to take a moment to (honestly) answer the questions that I have raised. We can't always put ourselves in someone else's shoes. But we can try.

Our show celebrates the GLBT community. We are proud to be a part of something that embraces an often avoided topic. Hate is terrible, especially when we pass it down to a new generation of innocents.

Sadly, we've gotten letters from people who explain that they love the show but hate the gay story-lines. That we shouldn't be polluting their children's heads. To this I'd sometimes like to sarcastically reply, would you also like us to tell them that a stork is dropping off our offspring? That the sky is purple?

I believe that if you are bringing a child into the world, you should be willing to accept them in any reality. Whether they are Black, White, Asian, have four fingers, are disabled, gay…that the only wish should be for a happy and healthy baby.

I understand that I am sitting behind the protection of this computer screen, in this hotel room, and to many I might sound "preachy". Especially now that I have written an essay. I hope my intentions sound pure, and just. I speak, because I am passionate. I write with this passion because I know how it feels to be hurt, to be depressed, to not value yourself, or your feelings. If any of this has inspired or moved you, even just made you think…I encourage you to tweet or reblog a picture, quote, anything that you feel will continue to spread the love. And if any are interested in tracking the chain, perhaps visualizing the greater collective, include the hatch tag, #letlovein.

To thine own heart be true. Many thanks for your time, your love, and the gift you've given me.
Sincerely,
Dianna Elise Agron

Graphics experiments #1

12. june 2011 at 14:56 | Adelle |  graphics experiment
Už poměrně dlouho uvažuju o založení této rubriky, ačkoliv jsem si jistá, že u mě není o co stát. Ale někdy mám takové chvíle, kdy potřebuju něco vyrobit. Něco jednoduchého, výstižného a pro mě potřebného. Stejný pocit jsem měla při výrobě těchto avatarů, které jsou strašně jednoduché, jako v podstatě celá moje grafika. Ale zastávám názor, že v jednoduchosti je krása. A složitější ani neumím. A tak pro velký úspěch, 12x Lea Michele.










Perfection of Lea Michele

12. june 2011 at 10:58 | Adelle |  lea michele
Upřímně se omlouvám všem neGleekům a nefanouškům Ley (je-li něco takového vůbec možné), ale nemůžu jinak.
Because she always leaves me speechless.

Cory Monteith Quotaion #1

12. june 2011 at 9:38 | Adelle |  quotation
Lea's best trait is that she's very inspiring. And incredibly talented. And hot.

Lea Michele Quotation #1

9. june 2011 at 19:50 | Adelle |  quotation
"I was always told that I wouldn't make it as a recording artist. I was told that I wasn't pretty enough to be on television. I grew up in a highschool where, if you weren't thin and if you didn't have a nose job or money, then you weren't cool, popular or beautiful. But I knew what I wanted to be. And I kept that in my head at all times."

Will we ever have a happy ending or will we forever only be pretending?

3. june 2011 at 22:04 | Adelle |  diary
Když však havran bez ustání ponoukal mne k usmívání,
přistrčil jsem křeslo, mysle, že mě něco napadne.
Když se vhroužím do sametu, ve vzpomínkách na tu větu
přemýšleje co as je, nad čím řek své bezradné,
nad čím příšerný ten pták zde říká svoje bezradné
už víckrát ne.

Úvodní výňatek z básně Edgara Allana Poa Havran v překladu Vítězslava Nezvala, který jsem se učila do češtiny zpaměti, prosím nechne bez povšimnutí, tak nějak jsem nevěděla, jaký napsat úvod.

Jak moc neuvěřitelné se to zdá? Už jenom pouhých 19 dnů do uzavření klasifikace, přesněji řečeno 12 pracovních dnů. Jak báječně to zní? Skoro tak báječně, že úplně zapomínám, že to bylo, je a bude pravděpodobně těch nejhorších 12 dnů v celém školním roce. Never mind. Pojdme dále. Viděly jste trailer na film The Vow s Rachel McAdams a Channingem Tatumem? Ne? Tak byste měly. Plakala už při těch dvou minutách. Doufám, že to má šťastný konec, jinak na to nekoukám.

Poslední dobou na mě padla jakási melancholie. Částečně bude pravděpodobně způsobena pobytem mé malinké sestry v nemocnici. Pamatujete na to její spadnutí z kola a naštípnutí prstu? Tak to ti doktoři na příjmu zvorali, špatně jí to zasádrovali a už jí to začalo křivě srůstat (podle doktora se její chrupavka na pravém prostředníčku dostala mimo kloub). A tak bylo potřeba operativně zasáhnout, chrupavku upevnit drátkem, znovu ale tentokrát dobře zasádrovat a dneska konečně mohla domů. Jsem ráda, je krásné ji vidět s úsměvem na tváři ve vlastní posteli. Hlavně po tom, co jste ji viděli dvakrát omdlít kvůli anestezii. Konec odborných doktorských pindů.

Zítra ráno odjíždím na chatu na celý víkend. Bez internetu ale s notebookem. A titulky pro celou první řadu Bones. Už se těším. Ačkoliv si na protest (naše vztahy v rodině - dá-li se shluk těchto lidí takhle vůbec nazvat - jsou velmi komplikováné) beru hromadu učení, nemám v plánu z toho moc otevřít.

Založila jsem si tumblr. (To, že nám málo času, jste neslyšely). Vůbec s tím neumím, jenom pořád 'rebloguju' krásné animace a obrázky na téma Glee, Lea Michele, Monchele (Cory Monteith a Lea Michele pro nezasvěcené) a případně se tam občas najde i Bones či něco jiného. Někdo z vás tento způsob odreagování a žrout času používá také? A umíte s ním pracovat více než jen klikat na 'reblog'? Prosím ozvěte se na carrefourdemoname.tumblr.com.

Děkuji pěkně, to by mělo být vše. Krásný víkend, Adelle