House is not a home.

10. july 2011 at 20:54 | Adelle |  diary
Jak jinak začít neoriginální článek než neoriginální větou. Jsem doma. Po týdnu to opět můžu prohlásit. Ne však na dlouho. Proč jsem o prázdninách vždycky mnohem vytíženější než přes rok? Nemělo by to být naopak?

No, musím vám říct, že mě Karlovy Vary okouzlily a stejně tak festival. Byl tam sice menší problém s lístkama, ale to se dalo přežít. Respektive, nic jiného nám nezbývalo. Ono totiž většinou bylo výhodnější čekat tři hodiny před sálem na zemi a jít pouze na festival pass než čekat od šesti hodin ráno před pokladnou, kterou otevírají v osm hodin, a stejně nedostat lístky na žádný pořádný film. A tak se celý náš výlet na festival točil kolem čekání - čekání na filmy, čekání na sprchu (500 lidí na 2 sprchy), čekání ve frontě v McDonaldu a pak také závěrečné hodinové čekání na vlak. Jsem také brutálně přesezená. Dvakrát denně již zmínění tří hodinové čekání - sezení, pak dvouhodinové filmy, a dvě čtyř hodinové cesty vlakem - nejdřív do Prahy a potom do Ostravy. Jakkoliv to ale vypadá, že si pořád jenom ztěžuju a na festival nadávám, opak je pravdou. Vůbec nelituju toho, že jsem jela, a příští rok se s kamarádkou chystáme zase!

Původně jsem měla v plánu delší článek o filmech, které jsem na festivalu viděla. Jenže se mi teď vůbec nechce, takže vám pouze doporučím několik kousků, které se mi líbili nejvíc. Prvním z nich je úžasný polo-dokument, polo-hraný film Nickyho rodina. Snímek, který vyhrál na festivalu také diváckou cenu za nejlepší film. Film pojednává o siru Nicholasi Wintonovi, který v roce 1939 zachránil 669 židovských dětí. Určitě jste o tomto hrdinovi slyšely. Co mi ale přijde strašně pozoruhodné, že on sám na tento čin neupozorňoval, dokonce se o něm nezmínil ani vlastní ženě. A díky ní, se to dozvěděl celý svět, jelikož na půdě našla starý diář se jmény a fotografiemi.

No ale pojďme dál. Dalším filmem, který se mě velmi dotknul, byl neměcký snímek Almanya - vítejte v Německu, který vypráví příběh turecké rodiny, které se přistěhovala do Německa, kde zapustila kořeny. Třetím a zároveň také posledním filmem je Molo. Příběh se točí kolem smrtelně nemocného otce a syna, jejichž vztah je hluboce pod bodem mrazu.

Všechny viděné filmy:
Nickyho rodina
Almanya - vítejte v Německu
Molo
Belvedere
Největší z Čechů
Přežít svůj život
Špičák
Náš den přijde
Den, kdy přijíždí
Potomek knížat
Květy zla

No, myslím, že to bylo vyčerpávající a nudné jako obvykle, takže nakonec už jenom pár fotek. :-)

 


Comments

1 Markéta Markéta | Web | 11. july 2011 at 8:34 | React

Jelikož jsem vždycky byla moc netrpělivá, tak nevím, jak bych snášela to věčné čekání, ale každopádně zážitek to musel být ohromný, něco takového člověk nezažije každý den. ;-) O Nicholasi Wintonovi jsem slyšela, asi před rokem jsme byli se školou na dokumentu o něm a máš pravdu, je to opravdu úžasná osobnost. Fotky jsou krásné, úplně z nich dýchá ta slavnostní atmosféra! ;-)

2 Piper. Piper. | Web | 11. july 2011 at 16:56 | React

Bohužel jsem na MFF nebyla s tak trpělivým člověkem, jakým jsi ty. Já bych klidně tři hodiny čekala ve frontě před kinem, abych se tam pak dostala. Tak hrozně jsem chtěla jít na The Pier! Tedy na Molo, tak ti závidím, žes ho viděla... já jsem moc filmů za celou dobu neviděla, měla jsem ten pass jen na tři dny a z toho dva dny jsme nezískaly žádné lístky... ale poslední den tři filmy z nihž jeden divnější než druhej:D ale ne... ten první, Le Havre, ten se mi vážně líbil. Nickyho rodina je film, o který jsem stála asi nejvíc, ale bohužel mi to taky nevyšlo... takhle to vypadá, že jsem se tam neměla dobře, ale opak je pravdou, stejně jsem si to užila, i když asi ne tak, jak bych chtěla... a hlavně mě štve, že jsem si tě před Espace Dorleans nevšimla
! Ale já zrovna viděla rudě a byla naštvaná, když jsem málem skočila na chudáka kluka u pokladny a začala ho škrtit :D Ale tak celkově byl nejlepší čtvrtek... Tři filmy, Ivan Trojan a večer naprosto boží koncert Eddie Stoilow... takže příští rok asi zas pojedu... snad se přidá někdo, kdo bude ochotnej čekat u kin jen s festival passem tři hodiny :D tak jsem ráda, že se ti tam líbilo... já mám většinou taky o prázdninách ještě míň času neý normálně, ale letos to moc nevidím... pořád v Praze, až na pár výjimek... áách jo :D

3 Kelly Kelly | Web | 11. july 2011 at 18:51 | React

Jsem ráda, že se ti ve Varech líbilo :) Filmy vypadají zajímavě všechny, nicméně bych nejvíc chtěla vidět právě Nickyho rodinu.
Čekání je snad ta nejotravnější věc na světě, taky mi přijde, že pořád na něco musím doslova čekat - vlak, fronta, než se mi uráčí přijít instruktor a podobně...
Asi jsem to neřekla dobře, studovat půjdu angličtinu, ale do Olomouce. Do Prahy teď jedu na výlet a jednou bych tam chtěla žít. Když to nebude NY nebo nějaké takové městečko :D
Prázdinovou vytíženost ti závidím :)

4 valleria valleria | Web | 13. july 2011 at 10:34 | React

Tolik filmů jsi viděla, mě se asi nikdy nepodaří tam být :D Kdo rád čeká? vždyť je to otrava :D ale když pak to čekání stojí za to, je bolest menší. Což v tomhle případě rozhodně platila, že :D jsem ráda, že jsi zpět, ale za chvíli určitě zase někam zmizíš, že? :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.