November 2011

Why don't you just come out of the closet?

17. november 2011 at 20:20 | Adelle |  diary
Nesnáším ten moment, kdy se rozhodnu napsat článek s pocitem, že toho mám tolik, ale nevím, jak začít.

Důvod proč píšu je ten, že na mě přišla nálada nedělního večera, který mám většinou spojen s vyléváním si svých přihlouplých komentářů na blog. Když se tak zamyslím, tak nemám ráda volno takhle v průběhu týdne. Ano, je příjemné si vydechnout a pospat si o trochu dýl. Jsem pak ale po zbytek týdne naprosto nepoužitelná a vytrhnutá ze svého režimu. Ano, kdyby se mi ke čtvrtku přidal i pátek, tak bych si nestěžovala. Ale takhle.

Od pondělí se úspěšně každé ráno dusím a mrznu na autobusové zastávce. Už zase řádí ten smog. A Moravskoslezský kraj je na tom opět nejhůře. Normálně mi ta situace u nás nepřijde nijak výrazná, ale když mi v pondělí ujel autobus, protože jsem nepřečetla jeho číslo, a na přechodu mě málem zajelo auto, jelikož jsme se neviděli, tak jsem si řekla, že je asi něco špatně.

Deprese z počasí se u mě střídá s depresí ze školy, takže se prakticky nic nezměnilo. Jen teď přibyla naprostá zoufalost. A to z neschopnosti mých spolužáků ze společensko-vědního semináře. Stačilo se pouze dohodnout a mohli jsme naši seminární práci odevzdat až po Vánocích. Ale to bych po těch lidech asi chtěla až moc.

Naprostým překvapením pro mě bylo zjištění, že si všichni mí učitelé po dvou a půl letech už pamatují moje jméno. Že by konečně zaznamenali existenci slečny, která skoro jako jediná dává pozor a dělá si zápisy? No bravo.

Teď bych snad už konečně mohla začít se seriálovým koutkem. I když tady vlastně ani nemám co říct. Viděla jsem totiž pouze Glee, nové epizody Ringer, Hart of Dixie a New Girl mi stále úspěšně unikají. Už ani chybějící epizody nepočítám a jenom se těším na vánoční prázdniny a víkend po napsání mé seminární práce. Vrátím-li se ke Glee, tak musím říct, že jsem z nové epizody unešená. Snad ještě víc než z té minulé. Ano, je to všechno komplikované a úplně jinak než jsem chtěla, ale pořád to je má nejoblíbenější show. Nechápu, proč se všichni začali pouštět do Coryho kvůli chování Finna. Za prvé, je to jenom televizní show a postava. On za to, co tam říká a dělá, nemůže. Za druhé, Santana se celé dvě série naváží do někoho z New Direction a tahá na ně tu nejhorší špínu. To všem připadá strašně roztomilé a vtipné. Když pak ale jednou ona dostane něco na oplátku za své chování, je všechno špatně. Ano, byla to osobní věc (Její chování na veřejnosti samozřejmě vůbec nic nenaznačovalo.) a možná to od Finna byla rána pod pás, ale proboha. Nadávat za to hercům je nesmysl. Tohle nejsou fanoušci, ale hloupí fanatici, kteřé jenom chtějí něčí život udělat mizerným.

Zabředla jsem do špatných vod a zase se rozčílila. Chování některých lidí prostě nepochopím. Zpět ale k zábavnějším věcem. Včera, vlastně dnes, jsem byla na půlnoční premiéře Breaking Dawn Part 1. A byla jsem nadšená. Zase se našlo velké množství vtipných momentů, romatických chvil i pěkně napínavých a bojových scén. Opravdu se mi líbily Belliny svatební šaty, jednoduché, elegantní a strašně šik. Musím přiznat, že Kristen byla velice přesvědčivá, scény během Belliného těhotenství byly až hororové. Hlavně její vyhublá tvář a tělo. A co zaujalo asi nejvíce, je perfektní ukončení první části. Rudé oči mě ještě dnes vzbudily ze spánku.

Konečně se mi podařilo se podívat na originální filmovou verzi West Side Story. Moc se mi líbila. Je to krásný, romatický a velice dojemný příběh se skvělými melodiemi a úžasnými tanečními výkony. Těšila jsem se jako malé dítě, hlavně na píseň 'America'. Ale musím přiznat, že jsem byla lehce zklamaná. I když, jak se to vezme. Prostě mi přišly všechny Glee verze písniček lepší. Možná za to může fakt, že jsem nejdříve slyšela jejich podání a potom až originál, ale mám pocit, jakoby se v Glee do toho více opřeli. No to ale nemění můj názor, že se jedná o pěknou klasiku. Doporučuju.

Myslím, že jsem toho napsala až až, vezmu-li v potaz časovou vytíženost.
Je čas udělat pápá. Adelle

Before I die...

14. november 2011 at 20:34 | Adelle |  diary
Víte, mám spoustu přání a snů. Ať už jsou realistické (vystudovat vysokou školu) nebo naprosto nesplnitelné (letět do vesmíru). Poetické (nechat si říkat 'maminka') nebo materialistické (vlastnit pěkný rodinný domek). Některé se možná splní, některé zůstanou navždy jen mými sny. Ale přesto je důležité je všechny mít. Často mě zvedají ráno z postele a nasazují úsměv na mou tvář, když jsem na dně. Bez nich by život nebyl životem. Tedy aspoň pro mne.


Rumour Has It / Someone Like You, Glee version

13. november 2011 at 14:20 | Adelle |  songs
Bez komentáře, přesněji beze slov.

Your dreams are not dead. You've just grown out of them.

13. november 2011 at 13:45 | Adelle |  diary
No asi začnu samotným hodnocením nové Glee epizody. Nechce se mi to nějak moc rozebírat, já jsem nadšená, všechno bylo podle mých představ. Jedna z nejpovedenějších epizod vůbec. Aspoň tedy pro mě.

Tak nějak nemůžu hnout se svými seriálovými resty ani pátou sérii Bones. Doufám, že mi Vánoce připraví trošku času, abych mohla vše dohnat. Zatím je ale nějaké volno v nedohlednu. Pracuju na své seminární práci, už mám jenom tři týdny a nejsem ani zdaleka v polovině. Do toho ještě hromada úkolů a písemek v normálních předmětech, práce a doučování. Je toho tolik, že nevím, kde mi hlava stojí. Přála bych si někdy aspoň na chvíli být méně ambiciózní a nemít tolik povinností. Musí to být skvělý život.

Ve čtvrtek máme svátek. V pátek jdu normálně do školy. Je-li někdo z vás doma i v pátek, radši mi to ani neříkejte. Stačí, že sestra se bude válet doma i ve středu.

Jestli jsem na sebe zase začala být pyšná díky svým výsledkům ve škole, tak všechny tyto pocity uletěly oknem ven po včerejší návštěvě prarodičů. Konverzace typu 'No a co s filologií budeš dělat?' a 'No to jsi na tom opravdu tak špatně, že ty práva nechceš ani zkusit?' na sebevědomí opravdu nepřidají. A bohužel nepomohl ani fakt, že se kvůli tomu maminka s s nimi pohádala. Ať žije naše rodina.

Mám nový mobil. Už jsem se opravdu těšila, vzhledem k tomu, že ten starý sotva telefonoval. Teď mám mindráky, jelikož je chytřejší než. A vůbec nic na něm neumím, takže se skoro ani nedovolám. Snad to časem půjde.

Všichni kolem mě začínají mít vánoční náladu a já začínám pomalu bláznit. Nové Glee album tomu taky moc nepomáhá. Teď jsem ale na vlně nového mash-upu Rumor Has It / Someone Like You v podání úžasné Amber Riley a Nayy (vůbec nevím, jak to skloňovat) Rivery. Ta mě začíná poslední dobou stále více a více překvapovat a opravdu jsem si ji oblíbila. Lea se ale nemusí ničeho bát, už asi navždy zůstate mým idolem.

Plácám tady nesmysl vedle nesmyslu, raději bych se měla věnovat geografii Evropy.
Ave, Adelle

(A málem bych zapomněla, je tady nový layout.)

You look magical and amazing, but I don't understand what you're saying.

6. november 2011 at 19:01 | Adelle |  diary
Tak jsem se rozhodla napsat další článek nezvykle brzy. To jen ale abych vás informovala, že se úspěšně dostávám ze své deprese a krize.

Částečně za to může nová epizoda Glee. (Konečně.) Moc se mi líbilo Finnovo chování. Nejsem nadšená z přechodu Santany a Brittany, ale musím uznat, že jsou sakra dobré a moc jim to s Mercedes sluší. A ačkoliv to byla moc pěkná epizoda, všechny mé buňky v těle odpočítávají poslední dny, hodiny a minuty do další epizody. Ano, poučila jsem se z minule a už nemám taková obrovská očekávání, ale do prčic. I kdyby celá epizoda měla stát za nic, tak tam bude ta jedna scéna, která ji udělá magickou. Navíc bychom měli být svědky parádní verze West Side Story, do které se zapojí skoro celý Glee cast. Těším se, těším.

Když už jsem u těch seriálů, tak bych měla zmínit, že jsem neodolala a podívala se na první díl sedmé řady Bones. (Fakt, že mi chybí celá pátá a šestá série přehlédněte stejně jako já.) A byla jsem nadšená. Takové pěkné scény, vtipné, dramatické a dechberoucí. Takhle se to dělá. Myslím, že od scénaristů a režisérů Bones by se měli všichni ostatní učit. Nezklamali, předčili naše očekávání a vytvořili parání epizodu. Co dodat? Snad jen - 'She's having the baby so the next generation will have someone to make them feel dumb.'

Ostatí seriály jsem zatím pustila k vodě. Netěší mě to, ráda bych vše dohnala, ale evidentně to není v mých silách. Vánoční prázdniny vše jistí.
Mám za sebou také první pracovní týden. Úspěšně. Nemám si, díky Bohu, nač stěžovat. Jsou tam příjemní lidé se skvělým smyslem pro humor. Jen si připadám lehce dětinsky, když si jako jediná o pauze nezapálím. Co se týče mé pracovní náplně, nabízím stálým zákazníkům T-Mobilu internet v mobilu na jeden měsíc zcela zdarma. Pro mladé lidi dárek z nebe, pro starší generaci zbytečná zátěž navíc. Ti se většinou ani neštití vám do monitorovaného hovoru nadávat. Ale někdy se zase najdou ti, kteří slušně poděkují nebo si dokonce službu vyzkouší kvůli tomu, že jste jim sympatičtí.

Začínám se vyhrabávat i ze své školní krize. Učení sice stále zanedbávám, nevěnuju tomu tolik času, kolik bych si představovala. Důležité ale je, že i to málo nese ovoce. Chemie je sice stále na bodu mrazu, ale kolonka pro zeměpis, angličtinu, francouzštinu, fyziku i biologii se jedničkovatí. Díky Bohu.

Myslím, že jsem zmínila, že se chystám na festival vysokých škol v Brně, že? Byla jsem velmi natěšená a po právu. Dozveděla jsem se dostatek potřebných informací, přinesla si asi deset kilo letáčků a ujasnila si několik věcí - Erasmus je skvělá věc a jednou bych se taky chtěla zapojit; Olomouc je mé (vysněné) budoucí vysokoškolské město; studium v Kanadě přece jenom není tak nereálná věc; nejžádanější au-pair služby jsou v Austrálii, Francii a Itálii a do jedné z těchto zemí po studiu snad poputují i mé kufry. Budou-li se vám mé sny a plány zdá velice sebevědomé, přeceněné a přehnané, tak vězte, že máte naprostou pravdu. Ale kdybych je neměla, tak ani zdaleka nejsem tam, kde jsem.

Zamilovala jsem se do písniček z muzikálu West Side Story. Ano mysím tím Glee přepracování. Ano už jsem to jednou zmiňovala. A ano, zmíním to znovu. Opravdu vám doporučuji si je aspoň poslechnout (pravděpodobně je časem přidám i sem), protože výkony všech zpěváků jsou neuvěřitelné. Nejvíce mě zaujala písnička 'A Boy Like That' nazpívaná Leou Michele a Nayou Riverou. Obě to zazpávaly božsky, hlavně mě tedy oslnila Lea. Věděla jsem, že je skvělá zpěvačka a stejně mě ty její výšky strašně překvapily a běhal mi mráz po zádech. Těším se na zpracování samotného muzikálu v Glee.

Možná bych ještě mohla zmínit neuvěřitelný úspěch českých tenistek nan finále Fed Cupu tento víkend v Moskvě. Všechno se rozhodovalo až v posledním zápase a byly to nervy až do konce. Tedy aspoň pro mě. To, že jsem obrovský fanoušek tenisu, už o mě přece víte.

17.listopadu se koná půlnoční premiéra první části čtvrtého dílu upírské ságy Breaking Dawn. Asi před třemi lety bych byla nadšenější než jsem teď, ale stejně se těším. Přece jenom jsem tím více než rok žila. A to, že se jedná o velmi poutavé knihy, jim musím nechat. Filmy možná nedosahují oscarových kvalit, ale stejně. No myslím, že mi rozumíte, ne? Každý má svou závislost. (Kdyby jen jednu.)

Už asi nemám, co bych řekla. Doufám, že článek působí více optimisticky než ten minulý.
Adelle