February 2012

Photogallery #21 [Nástěnka]

19. february 2012 at 17:40 | Adelle |  photogallery
Už od školkového věku jsem měla nástěnku. Nejdříve jsem si na ni pyšně dávala své umělecké výtvory, později tam přibyl první rozvrh hodin, první školní fotka a první vysvědčení s jednou krásnou jedničkou (psané ještě ručně!). O prázdninách jsem rozvrh vyměnila za fotky z první dovolené u moře a obrázek, který jsem namalovala své čerstvě narozené sestřičce. Potom přišla éra Holek a jejich fotky zaplnily každé volné místo. Jednou odpoledne jsem na ní našla slavnostní nápis 'Gratulujeme gymnazistko'. Když jsme potom za rok dostávali první fotku třídy na gymplu, okamžitě jsem ji vyměnila za tu z páté třídy. O prázdninách pak přišla velká rekontrukce pokojíčku a nová, větší nástěnka na sebe nenechala dlouho čekat. S ní přilétla také éra Hilary Duff and High School Musical, která během dvou let pomalu vyšuměla. A najednou jsem se stala středoškolačkou, která si pocit dospělosti musela znásobit pracovní nástěnkou se všemi povinnosti a úkoly. Ta mě ale dlouho nebavila, proto jsem se rozhodla udělat radikální skok. Posbírala jsem staré fotografie, vytiskla obrázky oblíbených míst, přidala několik pohledů. A dokonalá nástěnka byla na světě. I když pak přišla doba Glee, The Vampire Diaries, Bones a ostatních seriálů, nikdy jsem už neměla potřebu si ji nějak radikálně měnit. Až minulý víkend jsem na ni přidala jednu drobnost. Citát, který mě velice inspiruje stejně jako osobnost, která ho vyřkla.
A tak doufám, že mi nástěnka vydrží ještě dlouho. Doufám, že se mnou úspěšně přežije vysokoškolská studia, že se vzpamatuje z častého cestování, které mám v plánu. A až jednou budu mít svou vlastní rodinu a někde se usadím, snad budu v 'nástěnkování' pokračovat, ať už to bude kdekoli.


Photogallery #20 [Adele at 54th Grammy Awards]

14. february 2012 at 13:14 | Adelle |  photogallery
Aneb když krásná Britka dobyje Hollywood/svět.


Are You Happy Now?, Megan and Liz

11. february 2012 at 22:02 | Adelle |  songs

Glee Quotation #4

11. february 2012 at 21:57 | Adelle |  quotation
Quinn: You can't change your past. But you can let go and start your future.

Graphics experiments #9

11. february 2012 at 21:03 | Adelle |  graphics experiment
Víte, v některých případech se za svou grafiku stydím, protože to nění grafika ale pouhé oříznutí a lehké upravení fotek. Jedním z takových případů je i tato chvíle. Tyto pseudo avatary jsem dělala pouze pro své potěšení. Chtěla jsem nějak ventilovat radost z krásných fotek Ley Michele pro Candie's, jejichž čas tady na blogu brzy přijde. Ale proč je tady nakonec nedat? I když jen kvůli sobě, abych měla památku. A tak tady máme 12x Leu Michele. Smějte se nahlas doma v pokoji, pište pouze chlácholivá slova 'že to není vůbec špatné'.

To be a teacher is to offer students a gateway to the future.

11. february 2012 at 20:45 | Adelle |  diary
Nějak to jde se mnou z kopce. Ve všem. Za tu dobu, co jsem tady nebyla, jsem několikrát přemýšlela o vložení různých článků na blog. Párkrát jsem ale uvažovala i o jeho zrušení. Jaký je smysl pasní článků, který si přečtou možná dva lidé? Pak jsem si ale uvědomnila, co všechno pro mě tento malý virtuální prostor znamená. Už ten název. Carrefour. Křižovatka. Mé duše. Mého srdce. Něco takového je prostě nezrušitelné. Blog mi slouží jako deník i památník. Všechny pěkné vzpomínky jsou zde sepsány. Věci přinášející mi radost jsou tady zachyceny. Životní krize a pocity beznadějnosti jsou zde schovány. Ale hlavně lidé, i kdyby jenom ti dva, kteří mě stále podporují, ženou dál a pomáhají mi vykouzlit úsměv na tváři. A proto blog nezruším.

Za těch čtrnáct dní se toho seběhlo neuvěřitelně mnoho. Skončilo první pololetí. Tak nějak rychle to uběhlo, vždyť já se ještě stále vzpamatovávám ze začátku kalendářního roku. Taky jsme si vybrali seminář pro další rok. Maturitní. Pane bože, může to někdo zastavit? Prosím?

Víte, o proti některým se může zdát, že já mám stále dost času. Ale nemám. Je to všechno strašně blízko, ta budoucost, která byla vždycky někde v dáli, teď klepe na dveře a chce znát jasné pokyny. Kde je mám ale vzít? Nejsem schopna se rozhodnou, jak se nechám ostříhat. Kde mám najít kuráž na výběr něčeho, co ovlivní celý můj život? Co bude smyslem mého života dalších deset let? Co můj život už nadosmrti zaškatulkuje určitým směrem? Ne, na to jsem příliš velký zbabělec.

Právě takovéhle filozofické řeči teď tvoří náplň mého volného času. Vedu je sama se sebou, s rodiči, s kamarády, s prarodiči, s učitely a v brzké době také s dětskou psycholožkou. Výsledek? Nejednoznačný. Babička neuvidí-li moji přihlášku na medicínu se mnou nehodlá diskutovat. Kamarádi mě natolik podporují, že mi na vše přikývnou a tím pádem nic neporadí. Učitelé nedoporučí ono, ale na pochybách jsou i o tomto. Maminka mě bude mít ráda i jako prodavačku a otci leží na srdci jenom moje štěstí a radost z toho, co budu dělat. Takže jediný, kdo mi může podat objektivní názor je ta psycholožka. Tak snad?

Víte, když se každé ráno probudím, tak se usměju a řeknu si, že dnes se nebudu budoucností zabývat a prožiju pěkný příjemný den. Pak ale dorazím do modré pavilonovité budovy s velkými ručičkovými hodinami ve vestibulu a mé předsevzetí se hroutí jako domeček z karet. Tam je potřeba vyplnit papír o semináři, tam se rozdělují maturitní otázky, tam se hádá o tom, jestli stihneme probrat vše na scio testy, tam po mě chtějí vědět úroveň angličtiny pro zkoušky, tam mě zase tlačí do maturity z předmětu, ke kterému absolutně nemám vztah. A tak když pak po třetí přijdu domů, mám pocit, jako bych uběhla maraton.

Navíc ta zima. Každé ráno o půl sedmé vycházím do školy a hladina rtuti na teploměru šahá někdy i pod -20 stupňů. Zimou se klepu už na chodbě u výtahu. Na zastávce už můžu odlamovat zmrlé prsty na rukou. Před školou pak i ty na nohou. A po dvou hodinách ve škole to není o nic lepší.

A kdyby si někdo nevšiml, je tady nový hrozný design. Nějak ale nemám chuť ho vylepšit.

Původně jsem plánovala srozumitelný článek naplněný fakty. Vznikl ale pouze filozofický blábol. Tak snad příště.
Adelle

Raise You Glass

11. february 2012 at 20:08 | Adelle |  songs
Raise Your Glass by Pink
Raise Your Glass by Glee

Raise Your Glass by The Glee Project

Right right, turn off the lights,
we're gonna lose our minds tonight
what's the deal, yo?

I love when it's all too much,
5am turn the radio up
where's the rock and roll?

Party Crasher, Penny Snatcher.
Call me up if you will gangster.
Don't be fancy, just get dancing.
Why so serious?

So raise your glass if you are wrong,
in all the right ways all my underdogs.
We will never be never be anything but loud!
And nitty gritty dirty little freaks!
Won't you come on and come on and raise your glass,
just come on and come on and raise your glass!

Slam slam, oh hot damn
what part of party don't you understand,
wish you'd just freak out.
Can't stop, coming in hot.
I should be locked up right on the spot
it's so on right now.

Party Crasher, Penny Snatcher.
Call me up if you will gangster.
Don't be fancy, just get dancing.
Why so serious?

So raise your glass if you are wrong,
in all the right ways all my underdogs.
We will never be never be anything but loud!
And nitty gritty dirty little freaks!
Won't you come on and come on and raise your glass,
just come on and come on and raise your glass!

(oh shit my glass is empty, that sucks)

So if you're too school for cool,
and you're treated like a fool.
You can choose to let it go.
We can always, we can always party on our own.

(So raise your)
So raise your glass if you are wrong,
in all the right ways all my underdogs.
We will never be never be anything but loud!
And nitty gritty dirty little freaks!
So raise your glass if you are wrong,
in all the right ways all my underdogs.
We will never be never be anything but loud!
And nitty gritty dirty little freaks!
Won't you come on and come on and raise your glass,
just come on and come on and raise your glass!
For me.

Stereo Hearts, Glee version

11. february 2012 at 19:45 | Adelle |  songs
Tuto písničku jsem si zamilovala hned po prvním poslechu. Je velice chytlavá, dokonce i ta rapovaná část. Sólo v tomto videu má Samuel Larsen, vítěz reality show The Glee Project, který se objeví minimálně v sedmi následujících epizodách Glee jako postava Joe Hart. Reality show jsem nesledovala, ale na youtube jsem viděla několik videí, kde mi Sam byl velice málo sympatický. Vše se ale změnilo po této písničce. Myslím, že jeho postavu budu mít ráda.